Hra jako zrcadlo dětských emocí
Známý pocit? Když se Vaše dítě vrátí ze školky a na otázku „Jak bylo?“ odpoví jen stručně: „Dobře.“ A tím rozhovor končí. Jenže Vy byste toho ráda věděla víc. Má ve školce kamarády? Je tam šťastné? Rozumí si s paní učitelkou? Necítí se osaměle nebo zmateně? Děti, zvláště v předškolním věku, často neumí pojmenovat, co prožívají. Nebo své pocity ještě nedokážou vyjádřit – ne proto, že by Vám nechtěly říct pravdu, ale protože si teprve osvojují jazyk, kterým by své nitro dokázaly popsat.
Právě hra může být tím jazykem. A Vy můžete být vnímavou posluchačkou.
Proč se dítě odhaluje právě hrou?
Děti vnímají svět skrze zážitky, emoce a fantazii. Jejich každodenní realita se prolíná s představivostí – a to platí i pro hru. Když si hrají s figurkami, panenkami, plyšáky nebo jinými postavičkami, často do nich nevědomě promítají své emoce, zážitky nebo vnitřní konflikty. Hra se tak stává zrcadlem jejich vnitřního světa.
Máte-li pocit, že Vaše dítě o sobě moc nemluví, zkuste ho pozorovat při hře. Nebo ještě lépe – připojte se k němu.
Jak na to: praktický návod
Najděte si klidnou chvilku, sedněte si spolu na zem a vytáhněte oblíbené figurky, panenky nebo plyšáky. Může jít o zvířátka, LEGO postavičky, magnetické hračky nebo jakékoliv jiné oblíbené předměty. Řekněte například:
„Pojďme si hrát na školku. Kdo bude paní učitelka? A kdo budeš ty? A kdo jsou tvoji kamarádi?“
Nechte dítě, ať samo rozhodne, kdo bude kdo. Sledujte, jak se postavičky chovají, co říkají, jak spolu komunikují. Právě v těchto scénkách se může skrývat víc, než byste čekali.
Reakce, kterých si všímat
1. Odmítnutí nebo ignorování některé postavičky
- Pokud Vaše dítě některou postavičku úplně vynechá nebo s ní opakovaně zachází odmítavě či hrubě, může to naznačovat napětí ve vztahu s nějakým dítětem ve školce. Možná ho někdo ignoruje, vyčleňuje ze skupiny nebo mu ubližuje.
- Zkuste se zeptat: „Proč se tahle postavička nechce hrát s ostatními?“ nebo „Jak se cítí, když ji nikdo nepozve ke stolu?“
2. Velmi dominantní postavička, která všem rozkazuje
- Pokud se ve hře objeví postava, která všechno ovládá, křičí nebo rozkazuje, může jít o reflexi autority – například učitelky, staršího dítěte nebo dokonce rodiče. Dítě tím může vyjadřovat, jak vnímá moc a kontrolu.
- Zeptejte se: „A co dělají ostatní, když jim pořád někdo rozkazuje? Líbí se jim to?“
3. Opakování konfliktů nebo smutných scén
- Pokud se děj hry točí kolem hádek, pláče, odloučení, pádu nebo trestu, může to být signál, že dítě něco trápí. Děti prostřednictvím hry často znovu prožívají to, co si ještě nedokázaly zpracovat – ať už pozitivní, nebo negativní zážitky.
- Zeptejte se jemně: „Už se to někdy stalo ve školce?“ nebo „Jak se cítila tahle postavička, když byla sama?“
4. Harmonie, spolupráce a smích
- Pokud se postavičky objímají, spolu staví domeček nebo si pomáhají, je to krásný signál, že se Vaše dítě ve svém prostředí cítí bezpečně a spokojeně. Možná si právě našlo nového kamaráda nebo zažilo něco hezkého.
- Zkuste se přirozeně zeptat: „Je i ve školce někdo, s kým si takto hezky hraješ?“
Hra nelže – ale netlačte na pilu
Důležité je nezasahovat do hry příliš. Nehodnoťte, nevnucujte řešení. Buďte jen pozornou pozorovatelkou a empatickou spoluhráčkou. Pokud dítě nechce o hře mluvit, respektujte to. Často stačí být přítomná – a dítě samo ukáže, co prožívá.
A pamatujte – i když se zdá, že si „jen hrajete“, děláte něco nesmírně důležitého. Dáváte dítěti možnost vyjádřit se způsobem, kterému rozumí. A to je v tomto věku ten nejautentičtější způsob komunikace.
Tip na závěr: připravte si hrací koutek pro rozhovory
Pokud budete mít v obývacím pokoji nebo dětském pokojíčku malý prostor s figurkami, zvířátky a jednoduchými doplňky (domeček, stůl, autíčko, postýlka), vytvoříte prostředí, kde se hra stane přirozenou součástí dne. A rozhovory? Ty přijdou samy – bez otázek typu: „Tak jak bylo dneska?“